SAM 14 JE ONLINE

Slovak Art Magazine – SAM 14

Stiahnuť  PDF (91 MB)
Stiahnuť PDF (91 MB)

SAM 14 – zamerané na človeka

V štrnástom čísle časopisu SAM obsadil titulnú stranu Peter Bagi, predstaviteľ manipulovanej fotografie a prvý Slovák s európskym titulom Master QEP. Okrem profesionálnych fotografov máme na Slovensku aj skvelé žurnalistické talenty, ktoré kombinujú slovo s obrazom. Jedným z nich je Diana Mráziková, ktorá nám prestavila svoju pozitívnu novinárčinu s krédom „Všade dobre, vo svete najlepšie“. Kórejskú metropolu Soul fotografiami a sprievodným textom priblížil Milan Marônek.

V SAM 14 sme sa tentokrát zamerali na človeka. Naši autori tému človečenstva spracovávajú vo svojej tvorbe rôzne a vyjadrujú sa k nej cez módu, žurnalistiku až cez staré fotografické techniky. Zamerané na človeka (bližšie Človek a závislosť) je aj hlavným motívom českého festivalu Open-air FOTO festival, s ktorým máme úzku spoluprácu. Naša Nová Vlna časopisu SAM je momentálne prezentovaná na stránkach festivalu a vyvrcholí videoprojekciou a prezentáciou 6. Júna 2015 v Českom Krumlove. Budeme porovnávať slovenskú Novú vlnu 80-tych rokov s tou našou. Ťažký oriešok. Držte nám palce!

Želáme príjemné listovanie…

Peter Bagi

Peter Bagi

 

Diana Mráziková

Diana Mráziková

Martin Mayer

Martin Mayer

Alex Kiňová

Alex Kiňová

Mura Murazu

Mura Murazu

Evla Vlašičová

Evla Vlašičová

Juraj Somolányi

Juraj Somolányi

Patrik Jandák

Patrik Jandák

Alexandra Demenkova

Alexandra Demenkova

Michal Wijata

Michal Wijata

Jamari Lior

Jamari Lior

Francesco Sambo

Francesco Sambo

Romain Jacquet-Lagreze

Romain Jacquet-Lagreze

Valda Bailey

Valda Bailey

Milan Marônek

Milan Marônek

Ako dnešní stredoškoláci vidia závislosť?

Tlačová správa 12 2. 2015

Nová umělecká soutěž ART ROOM podpořená Visegrádským fondem slavila úspěch v Čechách i na Slovensku


Pořadatelé Open-air FOTO festivalu spolu s odbornými garanty SUPŠ sv. Anežky České a slovenskou AKF , vyhlásili v loňském roce uměleckou soutěž ART ROOM, která má za cíl představit mladé talenty výtvarného umění široké veřejnosti.

Tématem prvního ročníku je Člověk a závislost a bylo zcela v režii studentů, jak toto téma uchopí a jaký umělecký přístup zvolí. Výsledkem soutěžního díla mělo být cokoliv, co je fotogenické, co zaujme fotografa natolik, aby vzal fotoaparát a zmáčkl spoušť. Vytvořit dílo však nestačilo, studenti jej museli i vyfotit, aby bylo zřejmé, zda splnili požadavek fotogeničnosti. Do soutěže tak zasílali nejen umělecké dílo, ale i výslednou fotografii tohoto díla.

Doseva Ani, Pavlík Filip

Doseva Ani, Pavlík Filip

Mezi došlými 74 soutěžními díly z 20 českých a slovenských středních a vyšších odborných škol figurovaly většinou fotoscény, volné instalace, kostýmy, dekorace, performance i videoarty. ”Velmi příjemně mne překvapil počet zaslaných návrhů do soutěže,” říká o soutěži Martin Busta,porotce a zástupce odborného garanta, a upřesňuje: “Ukázalo se, že pojetí fotografie dokáží studenti chápat velice různorodě a porota vybrala dostatek návrhů do druhého kola.” Do finálového kola,které se uskuteční v rámci festivalu v Českém Krumlově ve dnech 5. -7. 6. 2015, postoupilo 14 fotogenických děl a 10 výstavních fotografií. Hodnotil fotograf, scénograf i architekt Protože se kromě řady kritérií hodnotila funkčnost (tedy jak bude dílo ideově fungovat v kontextu festivalového prostředí v Českém Krumlově) a technická realizovatelnost, přizvali pořadatelé špičkové odborníkyz řad scénografů, architektů, výtvarníků, fotografů a kameramanů.

Sedmičlenná porota byla ve složení: Ing. Martin Busta, Ing. arch. Milan Býček, PhDr. Ondřej Neff, doc. ak. mal. Vladimír Merta, ak. mal. Jaroslav Svoboda, Mgr. Asen Šopov a Tereza z Davle. “V prvním kole nebyla až tak vysoká úroveň fotografií, které mají vzniknout na základě realizovaného konceptu zadání,“ říká Martin Busta a dodává: „I přesto bylo k vidění několik zajímavých řešení, myšlenkových konceptů i videí.

Halúsková Simona

Halúsková Simona

Finalisté ve dvou kategoriích
Vzhledem k množství a úrovni uměleckých nápadů a současně proto, že samotné zadání soutěže nebylo pro studenty jednoduché, rozhodla se porota, že soutěž rozšíří ještě o druhou kategorii, a to Výstavní fotografie. Jedná se o díla, u nichž studenti nesplnili požadavky dle propozic a zaslali pouze fotografii na dané téma. Tyto fotografie tedy nebudou soutěžit ve druhém kole, ale budou prezentovány v samostatné výstavě v Českém Krumlově v rámci festivalu.

Na prvních deseti místech v kategorii Fotogenická díla ART ROOMse umístilo 14 soutěžních děl ze škol SPŠKaS Karlovy Vary, SPŠST Panská z Prahy, SŠUD Brno, SUPŠ HNN Hradec Králové, SUPŠ Uherské Hradiště, SUŠ V. Hollara z Prahy.

V kategorii B Výstavní fotografie bodovaly školy SUŠ Kežmarok, SSUŠ Žilina, SUŠSV Bratislava SOU Liberec, ISSŽ Plzeň, SŠ Náhorní z Prahy a SŠ OGD Lysá nad Labem.

Konfrontační výstava aneb festivalem to nekončí
Vítězná díla budou rozseta v interiérech a exteriérech Českého Krumlova a stanou se tak součástí festivalového programu. Porota ohodnotí jejich funkčnost, realizaci a umělecký záměr v jiném prostředí. Vítězové budou vyhlášeni během slavnostního večera, kde obdrží hmotné a finanční ceny. Festivalem to však nekončí. Vítězná díla budou následně představena v putovní Konfrontační výstavě ART ROOM v českých a slovenských galeriích. Podtitulem výstavy je: „Jak jsme to viděli my (studenti) a jaké další fotografické pohledy nabídla instalace návštěvníkům a profesionálnímu fotografovi?“

Vybranými výstavními prostory jsou: Galerie Milana Zezuly v Městském divadle Brno, v jednání je pražská Villa Pellé, kterou provozuje Porte navazující na činnost Arbor vitae societas (např. Skála, Nikl, Bruselský sen, Městem posedlí), Regionální muzeum v Českém Krumlově a na Slovensku je v jednání Stredouerópsky dom fotografie.

Odborný garant pro ČR: SUPŠ sv. Anežky České
Odborný garant pro SR: AKF
Hmotné ceny do soutěže věnovali: Fujifilm, Ades, Eizo, Nonac, FotoVideo

Protokol o průběhu hodnocení naleznete ZDE

Výsledky kategorie A


Výsledky kategorie B

PARTNEŘI: Spolupořadatelem festivalu je město Český Krumlov.

Festival a dílčí projekty podporují:
International Visegrad Fund, Česká federace fotografického umění, Zväz slovenských fotografov, Fédération Internationale de l’Art Photographique, Photographic Society of America, International Association of Art Photographers
Programoví a produktoví partneři:
Ośrodek Kultury i Sztuki we Wrocławiu (PL), Ciróka Bábszínház (HU), IRIS (SK), AKF (SK), SUPŠ Sv. Anežky České, Museum Fotoateliér Seidel, EIZO, Ades, 4studio, Carl Zeiss, NONAC CV, APRO, OneFive, FUJIFILM, FotoKrumlov, AFOP, PICTOART, FOTOSFÉRA, Cirkus trochu jinak, Czech Beauty, Konfrontace
Mediální partneři:
FotoVideo, DigiNeff, ePhoto.sk, magazín D., Slovak Art Magazine, PhotoArt, FotoAparat.cz

………

Kontakt pro média: Soňa Paleta, sona.paleta@innovate.cz, + 420 608 923 442
1. ročník Open –air FOTO festivalu v číslech
17 lokací / 54 fotoscén / 18 fotožánrů / 98 fotomodelů / 3000 návštěvníků
120 přednášek / 50 praktických dílen / 36 partnerů / 30 osobností / 21 výstav
Podívejte se na krátký spot Open –air FOTO festival 2013.
Zde si můžete prohlédnout prezentaci.
Více informací naleznete na www.foto-festival.cz

Open-air FOTO festival je vlajkovou loďou

Tlačová správa, 5. 1. 2015

Open – air FOTO festival je vlajkovou lodí na moři světových fotografických událostí

Open-air FOTO festival, jehož součástí bylo necelých 3000 návštěvníků, uspořádá v druhém ročníku řadu dílčích projektů jako mezinárodní Setkání fotoklubů, soutěž fotogenických nápadů ART ROOM, světovou soutěž Photo Award, představí současné slovenské talenty Nové vlny anebo přivítá exkluzivního festivalového hosta Roberta Vana.

Festival nabízí jak klasiku, tedy výstavy, přednášky, workshopy a expozici fototechniky, tak především aktivní fotografování. Právě to na jiných fotografických akcích chybí, a tím se Open-air FOTO festival od ostatních projektů v Evropě i ve světě liší. Bonusem je, že se festival koná v jednom z nejfotogeničtějších měst, v Českém Krumlově, které je zapsané na seznamu UNESCO. A protože je město spolupořadatelem festivalu, mohou se návštěvníci dostat do výjimečně atraktivních interiérů a exteriérů, kde jsou pro ně připraveny desítky fotoscén v tématu ročníku 2015 – Člověk a závislost, s profesionálním zázemím a pestrou paletou fotografických žánrů, od street art po akt. Šanci zúčastnit se a tvořit mají jak profesionálové či amatéři, tak i lidé, kteří fotoaparát či telefon využívají jen pro záznamy z oslav či dovolené a přestává jim to stačit.

Picturia

V čem tkví unikátnost festivalu?

Koncept festivalu, který skutečně nemá ve světě obdoby, vychází vstříc jak trendu zážitkové hobby turistiky, tak náročnosti profesionálních fotografů, což potvrzují i slova ředitelky festivalu, Martiny Ptáčkové: „Většina festivalů je fotogenických. Fotí se kapely, herci, světelné instalace, ale vždy jde o jakousi momentku, památku na akci. Náš festival je unikátní v tom, že je cílený na lidi, kteří rádi fotí, tudíž program vychází vstříc požadavkům fotografa, a to je mít dobré světlo, profi zázemí, klid a čas na focení a kvalitní obsah fotografie. Ať už je dotyčný profík nebo hobby fotograf, nabízíme zážitkovou formou příběh, který může v profesionálních podmínkách zachytit, a tak se naučit novým věcem, odkoukat triky od zkušenějších nebo prostě jen rozšířit svoje portfolio o krásné snímky či žánry, které je obtížné běžně potkat.

Druhý ročník představí nové projekty, fotolokace a osobnosti

Festival se snaží představit návštěvníkům ty nejatraktivnější a nejfotogeničtější lokace Českého Krumlova. Může se jednat o architektonické skvosty, ale i o opuštěná zakoutí, která spouštějí fotografickou imaginaci. Kromě osvědčených fotolokací z loňského ročníku přibudou místa jako Grafitový důl, Synagoga nebo skála u řeky Ploučnice.

SUPŠ sv.Anežky - Jan Mahr

SUPŠ sv.Anežky – Jan Mahr

Kromě rozšiřování obzorů na poli českokrumlovské architektury se pořadatelé snaží lidem přiblížit i nové osobnosti. Exkluzivním hostem je Robert Vano. Dalšími umělci, kteří nějakým způsobem zasáhnou do festivalového dění je například Tereza z Davle, Garick Avanesian, Dorota Kycia (PL), Aleksandr Kharvat (UK), Ondřej Neff, Katarína Smiková, Asen Šopov, Milan Býček, Jaroslav Svoboda či výtvarník Vladimír Merta.

Projekty, které jsou součástí festivalového programu jsou nyní v plném proudu. V lednu končí uzávěrka soutěže středních uměleckých škol pro fotogenické nápady ART ROOM. Další soutěž PHOTO Award je pod patronací světových organizací FIAP, IAAP, PSA a ČFFU. Organizátoři festivalu úzce spolupracují s fotokluby, a proto i v tomto ročníku bude zopakováno mezinárodní Setkání fotoklubů. V současné době je přihlášeno několik českých a slovenských fotoklubů a pořadatelé rádi uvítají další zájemce z České republiky i zahraničí.

Symbolicky k 25. výročí Sametové revoluce odstartoval projekt Nová vlna, který má cíl, ve spolupráci s nezávislým médiem SAM,
představit slovenské mladé talenty. Uměleckou kvalitu a evropský přínos festivalu i dílčích projektů ocenila v listopadu 2014 organizace International Visegrad Fund udělením mezinárodního grantu.

Jediný festival, kde si skutečně zafotíte
Open–air FOTO festival je specifický festival zaměřený na fotografii, který v sobě snoubí zážitkový formát s interaktivním vzděláváním. Po celý pátek probíhají setkání fotoklubů, přednášky, workshopy, expozice technologických novinek, diskuse s odborníky či fotoporadny. O víkendu pak fotografování na desítkách lokacích a fotoscén v historických kulisách města. Během tří dnů se v Českém Krumlově potkají profesionálové, fanoušci a lidé pohybující se za i před fotoaparátem. Na jednom místě tak dochází k setkávání lidí, předávání zkušeností a rozvíjení znalostí. Český Krumlov znovu ožije fotografií příští rok, 5. – 7.června 2015.

SUPŠ sv.Anežky - Jan Mahr

SUPŠ sv.Anežky – Jan Mahr

Kontakt pro média:
Soňa Holotová, sona@foto-festival.cz, +420 725 373 155

Spolupořadatelem festivalu je město Český Krumlov.

Festival a dílčí projekty podporují:
International Visegrad Fund, Česká federace fotografického umění, Zväz slovenských fotografov, Fédération Internationale de l’Art Photographique, Photographic Society of America, International Association of Art Photographers
Programoví a produktoví partneři:
Ośrodek Kultury i Sztuki we Wrocławiu (PL), Ciróka Bábszínház (HU), IRIS (SK), AKF (SK), SUPŠ Sv. Anežky České, Museum Fotoateliér Seidel, EIZO, Ades, 4studio, Carl Zeiss, NONAC CV, APRO, OneFive, FUJIFILM, FotoKrumlov, AFOP, PICTOART, FOTOSFÉRA, Cirkus trochu jinak, Czech Beauty, Konfrontace
Mediální partneři:
FotoVideo, DigiNeff, ePhoto.sk, magazín D., Slovak Art Magazine, PhotoArt, FotoAparat.cz

………
1. ročník Open –air FOTO festivalu v číslech
17 lokací / 54 fotoscén / 18 fotožánrů / 98 fotomodelů / 3000 návštěvníků
120 přednášek / 50 praktických dílen / 36 partnerů / 30 osobností / 21 výstav
Podívejte se na krátký spot Open –air FOTO festival 2013.
Zde si můžete prohlédnout prezentaci.
Více informací naleznete na www.foto-festival.cz

SAM 13 JE ONLINE

Stiahnuť  PDF (99 MB)
Stiahnuť PDF (99 MB)

Po dlhšej tvorivej prestávke vyšlo trináste číslo Slovak Art Magazine. Po pol roku predstavujeme nových autorov aj známe mená. O svojom vzťahu k fotografii nám tento krát porozprával Jakub Klimo, profesionálny fotograf reklamy, módy a inscenovanej fotografie Čo je možno zaujímavé a úplne neplánované, že medzi jednotlivými portfóliami nájdete aj trinásť fotografiek a tento počet sa zhoduje aj s poradovým číslom SAMu. V seriáli “Neviditeľní fotografi” v spolupráci s Robert Vano Gallery uverejňujeme portrét známej českej fotografky Sáry Saudkovej a návod ako sa stať žiadanou rockovou fotografkou nám poskytla Kat Benzová.

Avizovaná spolupráca s českým Open-air foto festivalom nabrala konkrétnu podobu v prezentovaní Novej vlny a každé dva týždne sú predstavení dvaja fotografi so svojimi portfóliami na stránkach festivalu. Organizátorom sa podarili splniť predpísané podmienky a získali Višegrádsky grant, k čomu im blahoželáme a tešíme sa spolu s nimi.

Želáme príjemné listovanie časopisom, ktorý robíme s vami a pre vás.

Jakub Klimo

Jakub Klimo

Sara Saudek

Sára Saudková

Natália Evelyn Benčičová

Natália Evelyn Benčičová

Peter Dobiš

Peter Dobiš

Katarína Grajcaríková

Katarína Grajcaríková

Silvia Janeček

Silvia Janeček

Kata Sedlak

Kata Sedlak

Andrea Ehrenreich

Andrea Ehrenreich

Ondrej Medved

Ondrej Medveď

Peter W. Haas

Peter W. Haas

Mirka Wolfová

Mirka Wolfová

Adam Kováč

Adam Kováč

Daria Khoroshavina

Daria Khoroshavina

Wiebke Haas

Wiebke Hass

Emanuelle Choussy

Emmanuelle Choussy

Sarah Allegra

Sarah Allegra

Jan Škop

Jan Škop

Gabriele Viertel

Gabriele Viertel

Manfred Voss

Manfred Voss

Katarína Benzová

Katarína Benzová

OKAMIHY

Katarína Bezáková – Victor Breiner – Boris Bunčák – Peter Dobiš – Natália Hlavičková – Soňa Chovančíková – Lena Jakubčáková – Matúš Plecho – Kata Sedlák – Ján Viazanička

Pozývame na výstavu nových mien v súčasnej dokumentárnej fotografii.

Okamihy - The moments

Kurátori: Ivana Pástorová, Lucia Benická
Odborná spolupráca: Matúš Zajac
Grafika: Dávid Hutira

Výstava potrvá do 31. 1. 2015.

Výstava je realizovaná vďaka finančnej podpore Ministerstva kultúry SR. / Exhibition is made possible thanks to financial support of the Ministry of Culture of the Slovak republic.

JANA KVALTÍNOVÁ

„Na svadbách milujem, že z nich sála neha a láska.“Robert Vano Gallery

Vyštudovaná stavebná inžinierka Jana Kvaltínová našla svoje naplnenie v prostredí o niečo romantickejšom, jej profesiou a vášňou v jednom je svadobná fotografia. Miluje svadobnú zábavu, no svoju prácu berie s absolútnou vážnosťou, zodpovednosťou, až perfekcionizmom. Jej cieľom je zachytiť nielen okamih, ale najmä to nevysvetliteľné, čo dvoch ľudí privedie k oltáru.

Trocha netradičné, že sa zo stavebnej inžinierky stala svadobná fotografka…

Inšpirovala ma sestra, ktorá sa fotografii venovala a v začiatkoch mi veľmi pomohla. Moje fotografovanie sa začalo s narodením dcéry a spočiatku som si len chcela zhotoviť pekné fotky bábätka. Nabralo to však trochu rýchlejší spád. Ale nečakala som, že niekedy budem fotiť svadby a ľudí. Ako prvý objekt mi pózovala budúca švagriná – veľmi pekná a fotogenická žena, a tak sme spolu začali trénovať.

© Jana Kvaltínová

Komunikujete so svadobčanmi? Ste neviditeľná alebo sa ich snažíte manažovať?

Myslím si, že som skôr neviditeľná, samozrejme, ak je potrebné, nemám žiadny problém s komunikáciou a viem vyjadriť svoje predstavy. Som typ, ktorý zbožňuje svadby odmalička, bavím sa spolu s hosťami. Keď sa tancuje, tancujem s nimi, rada sa porozprávam s rodinou či s priateľmi.

Ako si vás páry pripravujúce svadbu nájdu?

Najmä cez odporúčania priateľov, rodiny či známych. Osobne som si reklamu nikdy nedávala. Mojou reklamou je moja práca.

© Jana Kvaltínová

Veľa párov čaká na svadobné fotografie aj niekoľko mesiacov, čo súvisí s ich náročnou úpravou. Do akej miery sa venujete úprave fotiek vy?

Som perfekcionistka, nedokážem niekomu, kto mi zveril dôveru, odovzdať surovú snímku. Rýchlo nafotených obrázkov má dnes doma každý tisíce. Svadba je však výnimočná udalosť a neskôr vám ostanú spolu so spomienkami skutočne iba fotografie. Preto si dávam záležať a kým ich všetky spracujem, trvá mi to mesiac až dva. Keď si pozrú na začiatku pár spracovaných fotografií, tak si radi počkajú, lebo vedia, že to bude stáť za to.

Všímate si konkurenciu? Na akej úrovni je podľa vás svadobná fotografia na Slovensku?

Máme tu veľmi peknú tvorbu, ale sú aj fotografi, ktorí podliezajú latku, či už ide o cenu alebo kvalitu. Nepochopím, ako dokáže niekto odovzdať fotografiu klientovi na druhý deň, bez akejkoľvek úpravy. Vždy ma prekvapí, že sú ľudia, ktorí za to aj ochotne zaplatia.

© Jana Kvaltínová

Okrem hobby je pre vás fotenie aj komerčná záležitosť?

Mňa baví ukazovať ľuďom, že sú krásni. Chcem im urobiť radosť, teším sa, keď im tá snímka niečo dá. Miesta, svetlo a rekvizity, všetko čo používam, je späté s romantikou a radosťou.

© Jana Kvaltínová

Rozhovor pre SAM pripravila Romana Juhásová / Robert Vano Gallery

Mesiac fotografie 2014

Stredoeurópsky dom fotografie, už tradične v Novembri, prináša na Slovensko svetovú fotografiu. Aj tento rok je je program v galériach Bratislavy mimoriadne bohatý.

Dramaturgia 24. ročníka Mesiaca fotografi stojí na štyroch pilieroch. Prvý pilier tvoria výstavy, ktoré tematizujú fotografiu a divadlo. Do bloku patrí aj výnimočná výstava Teatrálny svet 1839 –1939, ale aj unikátne originálne tlače Rudolfa Koppitza, rakúskeho autora zo začiatku 20. storočia. Obnovenie záujmu o inscenáciu môžeme sledovať v retrospektíve diela Miloty Havránkovej, ktorá inšpirovala autorov Slovenskej novej vlny. Detailnú rekonštrukciu tvorby tohoto zoskupenia predstavujeme v Dome umenia / Kunsthalle.

Milota Havránková

Milota Havránková

Druhá téma Mesiaca fotografi sa odvíja od 25.výročia od výročia pádu komunizmu v roku 1989. Pred piatimi rokmi sme vystavovali fotografi, ktoré autenticky zachytávali, ako sa žilo v krajinách v čase „reálneho socializmu“. Tentoraz SEDF pripravil sériu výstav, ktoré rozprávajú o tom, ako sa fotografi, ale aj kultúra, zneužívala v časoch totalitných režimov (nielen komunistického, ale aj fašistického). Titul „Propaganda a moc“ už napovedá, ako k fotografi pristupovali, nielen diktátori typu Klementa Gottwalda, ale aj Jozefa Tisu či Envera Hodžu.O propagande v začiatkoch farebnej fotografi v Nemeckej demokratickej republike rozpráva výstava Farby republiky. István  Bielik pripomína faloš ruskej propagandy v spravodajstve z januárového kyjevského Majdanu.

István Bielik

István Bielik

Ako vždy podstatnú súčasť Mesiaca fotografi tvoria výstavy aj ďalších slovenských fotografov – z dejín aj zo súčasnosti: Kornél DivaldJán Galanda, Juraj Lipták, Pavol Breier (Praha), Silvia Saparová (Varšava), Pavel Maria Smejkal (Viedeň), atď.

Zo stredouerópskej a svetovej fotografi k vrcholom patrí Sony World Photography Award, výstava, ktorá sústreďuje špičku aktuálnej novinárskej fotografi. A samozrejme, dielo Gabriele Basilica, výnimočného talianskeho fotografa svetových metropolí.

Gabriele Basilico

Gabriele Basilico

Za zmienku stoja i výstavy mimo Bratislavy, fotografické kurzy, portfolio review a rôzne sprievodné fotografické podujatia. Je z čoho vyberať.

RENATA VOGL

„Myslím, že historické techniky sa nedajú neobľúbiť.“

Renata Vogl sa fotografiou zaoberá od roku 2009, dnes má za sebou niekoľko výstav a ocenenia z medzinárodných súťaží. Ženský akt a vyabstrahovanú krajinu premieta pomocou mokrého kolódiového procesu – ferotypie na kovové platničky. Jedna z najstarších fotografických techník jej k srdcu prirástla napriek značnej náročnosti, občasným bolestiam hlavy, hnedým prstom a niekoľkým menším požiarom.

Mohli by ste nás neznalých zasvätiť do Vašej techniky?

Mokrý kolódiový proces je jednou z najstarších fotografických techník. Mokrým sa nazýva z prostého dôvodu, doštička, na ktorej je naliata svetlo citlivá kolódiová vrstva, jednoducho musí byť mokrá. Vždy vznikne iba jedna, originálna fotografia. Ja robím ferotypie, ktoré sú na hliníkovom plechu, ambrotypiami na skle sa nezaoberám. Postup je však podobný. Prvý krok spočíva vo vyčistení a vyleštení plechu, aby sa odstránila mastnota a nečistoty. Potom sa naň aplikuje kolódium, ktoré rovnomerne rozlejeme na celý povrch, obracaním v minimálnych uhloch. V tmavej komore sa platnička vloží do scitlivovacieho roztoku dusičnanu strieborného, kde sa ponechá ponorená niekoľko minút. Na jeho povrchu vznikne svetlo citlivá vrstva a potom ho už môžeme vložiť do špeciálne upravenej kazety na film, ktorú dáme do fotoaparátu a následne sa exponuje. Scénu by sme už mali mať dopredu pripravenú, pretože expozícia sa pohybuje v čase od piatich sekúnd až po niekoľko minút.

© Renata Vogl

V histórii sa takto fotografovalo zátišie, ktoré je statické, či portréty, pričom modelky alebo modely boli určitým spôsobom fixovaní, mali napríklad podopretú hlavu, aby vydržali dve minúty nehybne sedieť. Následne sa fotografia vyvolá v tmavej komore, na plech nalejeme vývojku a vyvolávame. Ak výsledok nezodpovedá našim predstavám, obraz možno jednoducho zmyť handričkou alebo špongiou a doštičku opätovne použiť. Ak obraz vyschne, už zmazanie nie je možné. Posledný krok spočíva vo fixovaní, lakovaní, plech sa nahreje nad plameňom a nanáša sa naň lak z levanduľového oleja a sandarakovej živice. Toto je veľmi príjemný krok, vďaka levanduli je všetko krásne prevoňané. Dokonca niektorí ľudia, ktorí majú výnimočne vyvinuté čuchové bunky, dokážu vôňu rozoznať aj neskôr, keď ku fotografii privoňajú. Lak sa znova presuší, pričom treba byť opatrný vzhľadom na to, že je horľavý. Niekoľkokrát som i hasila – všetkým možným, čo bolo práve po ruke, alebo som už skoro hotovú ferotypiu musela hodiť na zem a začala som po nej skákať, aby som uhasila plamene – pre mojích kolegov to bol občas veľmi komický pohľad. Samozrejme, že takto som ferotypiu zničila. Takže i pri poslednom, finálnom kroku je možnosť, ju pokaziť. No netreba to vzdávať, i takto sa dá pracovať na svojej trpezlivosti. Inak je to ale príjemný krok, ktorým sa zavŕši celý proces, počas ktorého vznikne originálna, nezameniteľná fotografia.

Je to finančne náročné?

Je to samozrejme finančne náročnejšie, chemikálie nie sú lacné, najdrahší je asi dusičnan. Ale existujú rôzne internetové obchody, kde možno výhodne zakúpiť dostupné sety.

Stane sa aj, že fotografia vôbec nevyjde?

Často krát. Keď som o tomto procese počula prvý krát pomyslela som si, že je veľmi komplikovaný a má množstvo úskalí. Všetko je však o cite a nejakej tej praxi. Čím viac ambrotypií alebo ferotypií človek urobí, tým lepšie vie čo a ako, pri akej teplote, ako dlho, odkiaľ liať, ako platničku držať. Postup si vieme vyčítať aj z internetu, ale na tieto už „fajnové nuansy“ prídeme až tým, že skúšame, dvadsaťkrát to pokazíme a skúšame znovu. Dávka trpezlivosti je nevyhnutná.

© Renata Vogl

Prečo ste si spomedzi škály historických techník zvolili práve ferotypiu, ktorá je značne náročná?

S ferotypiou som sa zoznámila úplnou náhodou na privátnom workshope u fotografa Rasťa Čambála, ktorý ňou bol v tom čase veľmi nadšený. Ako začiatočníkovi sa mi zdala, komplikovaná a náročná, nerozumela som jej. Opäť som sa s ňou stretla na stáži u Vladimíra Židlického, začala som sa ňou teda viac zaoberať a celkom som sa pre ňu nadchla. Myslím si, že čaru kolódiového procesu človek podľahne ľahko, pokiaľ ma nejaké to vizuálne vnímanie. Myslím, že historické techniky sa nedajú neobľúbiť. Obrazová forma je nezameniteľná a čarovná. Je ale dôležité nemať zábrany týkajúce sa práce s chemikáliami, keďže sú horľavé a napríklad dusičnan je nebezpečný, nesmie sa dostať do očí, inak môže poškodiť zrak. Treba byť naozaj obozretný. Zaujímavosťou je nezameniteľný znak všetkých kolodionistov a to hnedé prsty. Dusičnan totiž po niekoľkých minútach zhnedne a nejde vôbec ničím dole, môžete si umývať ruky koľko chcete, typické hnedé zafarbenie zíde až po pár týždňoch. Pre bežných ľudí to musí vyzerať veľmi zvláštne. V lete, kedy pracujem v krátkych nohaviciach alebo sukni, nie sú výnimočnosťou ani hnedé nohy.

Aké zaujímavosti, okrem hnedých prstov, sa Vám ešte pri práci prihodili?

Boli dni, kedy sa nedarilo a musela som proces opakovať niekoľkokrát. Keď som potom vyšla z pracovnej miestnosti, prekvapilo ma množstvo čerstvého vzduchu. Sú tam rôzne výpary, je tam etanol, éter. Mierne bolesti hlavy z nedostatku kyslíka sa prihodili niekoľkokrát.

Musí byť fotograf zároveň aj chemikom?

Sama seba by som za chemika určite neoznačila, ale keď niekto v takejto miere s chemikáliami pracuje, mal by sa s nimi určite aspoň trochu oboznámiť, aby si bol vedomý toho, do čoho ide, aby vedel ako s nimi manipulovať, ako ich uskladňovať, určite to nemôže byť bez poriadku.

© Renata Vogl

Čo myslíte, ako pôsobia Vaše fotografie, v ktorých sa spája originalita forma i obsah, na diváka?

Odozvy sú rôzne, záleží od toho, kto sa na ne pozerá. Nedávno som bola na akcii v Banskej Bystrici pod názvom „Dni originality“, kde som vystavovala aj svoje ferotypie a bolo celkom zaujímavé pozorovať reakcie ľudí. Nikdy predtým som nebola takto bezprostredne konfrontovaná so všeobecným publikom. Výstava sa konala v obchodnom centre, kde sa naozaj prechádzajú rôzni ľudia, od tých, ktorým fotografia nič nehovorí, až po umelcov z povolania. Bolo vidieť, že obyčajný „smrteľník“ sa na ferotypie ledva pozrel a návštevníci s istým vzťahom k umeniu boli nadšení tým, že si výsledky takejto zaujímavej techniky môžu pozrieť na vlastné oči. Mnohí diváci im vôbec neporozumejú, iným učarujú. Tak je to aj v poriadku.

© Renata Vogl
Fotografie Renaty Vogl nájdete aj na www.artofphotography.eu

Rozhovor pre SAM pripravila Romana Juhásová / Robert Vano Gallery

ZA KRÍŽOM

Slovenské národné múzeum – SPIŠSKÉ MÚZEUM v Levoči v spolupráci s DOMOM FOTOGRAFIE, o.z. v Liptovskom Mikuláši a GALÉRIOU UMELCOV SPIŠA v Spišskej Novej Vsi – kultúrne zariadenie Košického samosprávneho kraja Vás a Vašich priateľov pozýva na otvorenie výstavy ZA KRÍŽOM vo štvrtok, 2. októbra 2014 o 16.00 vo výstavnej sieni Radnice v Levoči na Námestí Majstra Pavla č.2.

Fotografi: Andrej BÁN ǀ Pavol BREIER ǀ Michal FULIER ǀ Alan HYŽA ǀ Andrej LOJAN ǀ Laco MAĎAR ǀ Boris NÉMETH ǀ Jozef ONDZIK ǀ Jozef SEDLÁK ǀ Jindřich ŠTREIT ǀ Matúš ZAJAC

Following the cross
Repríza tematickej výstavy súčasnej dokumentárnej fotografie z produkcie Domu fotografie interpretuje púte, kresťanské sviatky a udalosti, misie, ako aj každodenné rituály nasledujúce “kríž” vo vybraných prácach 11 fotografov. Výstavu sprevádza rovnomenný katalóg.

Pozvánka na výstavu (PDF)

Kurátorky: Ivana Pástorová, Lucia BENICKÁ
Odborná spolupráca: Jozef Sedlák

Výstavná sieň Radnice otvorená denne pondelok – nedeľa, 9.00 – 17.00.
Výstava potrvá do 16. novembra 2014.

www.snm.sk ǀ www.domfoto.sk ǀ www.gus.sk

Matúš Zajac – MIMO

Na slovenskom trhu vyšla nová kniha fotografií. Druhá kniha sociálneho dokumentaristu Matúša Zajaca s názvom MIMO Vás prinúti meditovať.
- Štyri roky fotografovania – deväť esejí – sedem ocenení. -

MIMO
Je tam, kde nejsou jiní a vidí to, co jiní nevidí a nevnímají. Vážím si Matúše jako člověka, vážím si jeho přístupu k životu, mám jeho tvorbu moc rád.
- Jindřich Štreit. -


Ukážky fotografií z knihy MIMO.

© Matúš Zajac - Out

© Matúš Zajac - Out

© Matúš Zajac - Out

© Matúš Zajac - Out

© Matúš Zajac - Out

© Matúš Zajac - Out

ANDREJ PALACKO

Profilova fotoFotograf Andrej Palacko sa venuje reportážnej a umelecko-reportážnej fotografii už tridsať rokov. Na konte jeho profesionálnej fotografickej kariéry sú tisíce záberov z kultúrneho, umeleckého a politického života z viacerých krajín sveta. Profesionálne pôsobil nielen na Slovensku ale aj v Nemecku. Krajinou jeho mimoriadneho záujmu je v posledných rokoch predovšetkým Kuba. Jeho reportážne a umelecké vnímanie sveta zachytené na fotografických obrazoch je založené najmä na vnútornej citlivosti, v zmysle pre detail a v rozpoznaní jedinečnosti chvíle. Tvorba Andreja Palacka je výrazom citu pre vizuálne vnímanie sveta a človeka v ňom. Vo svojom archíve má stovky publikovaných reportáží, fotografií, aj obrázky, ktoré dosiaľ neboli publikované. Na exkluzívnych záberoch zachytil osobnosti z kultúrneho, umeleckého, športového a politického života (Fidel Castro, Joe Cocker , Stevie Wonder, Paul McCartney). Momentálne kandiduje na post primátora mesta Bratislava.

Ako ste sa dostali k fotografii?

Za to, že som sa dostal k fotografii môžem ďakovať hlavne svojim rodičom. Hlavne otec, ktorý sa ako poradca zúčastňoval natáčania vojenských filmov a vodil ma na tieto natáčania. Takto ma nasmeroval k fotografii. V dome pionierov (teraz prezidentský palác) som sa prvý krát učil robiť fotky.

Študovali ste fotografiu?

Vyštudoval som strednú školu. Škola, stredná alebo vysoká, vám dá len teoretické znalosti, ale fotografa z vás urobí život.

Čo vás na fotografii tak dlho baví?

Fotografii sa venujem už tridsať rokov. Stále ma baví dokumentovať historické momenty, ktoré sa už nikdy nevrátia a ktoré budú slúžiť o desiatky rokov ďalším generáciám k tomu, aby si pozreli akí sme boli, aký tu bol život. Trápi ma hlavne zlá sociálna situácia ľudí, hlavne mladých. Fotografiou sa snažím poukázať na tento problém. Že svet sa neuberá správnym smerom. Ja fotím všetko, ale zaujíma ma hlavne zákulisie divadla a opery, ulica a jej atmosféra. Vždy sa snažím, v krajine ktorú navštívim, hľadať tie krásne veci, osobnosti. Snažím sa tú krajinu vyzdvihnúť. Pravým opakom je Slovensko. Je to moja rodná krajina a preto sa snažím poukazovať na jej problémy.

Donedávna ste fotili na film. Prečo?

Minulý rok som bol šesťkrát na Kube a prvýkrát s digitálom. Kúpil som si NIKON D4. Ja fotím už viac ako dvadsaťpäť rokov hlavne Nikonmi. V posledných rokoch hlavne Nikonmi F3, ku ktorým mám širokú výbavu. Prečo fotím na film? Materiály ostávajú archivované na filme 100-200 rokov. Teraz som fotil Kubu na digitál. Fotky som vložil na pevný disk. Za posledný rok mi odišli štyri pevné disky. Keby som nemal fotky niekoľkokrát archivované, tak sa tie historické materiály nenávratne stratia. Táto doba je taká umelohmotná. Materiály, ktoré sú umiestnené na Google, Facebooku, atď. nie sú dostatočne bezpečné. Môže prísť k nejakému konfliktu a radiácia všetko vygumuje. Stále viac fotografov sa vracia ku klasike.

© Andrej Palacko

Ktorá z osobností, ktoré ste fotili bola najzaujímavejšia, najsympatickejšia?

Z našich osobností to bol hlavne P. Dvorský. Ja som bol jeho dvorný fotograf. Môžem povedať, že Dvorskí sú nádherní, úžasní a milí ľudia Ja som ho fotil vlastne všade. V Národnom divadle, pri otváraní klubu P. Dvorského v Dúbravke, atď. Tam som vo vestibule vystavil asi 120 fotografií. Ľudia sa po koncerte vyhrnuli von a všetky fotografie si rozobrali. Potom prišli za P. Dvorským a mnou, aby sme sa im na tie fotografie podpísali. Mám krásne zábery Eugena Suchoňa. Teraz je pätnáste výročie úmrtia Eugena Suchoňa a musím povedať, že som sklamaný z prístupu ministerstva kultúry. Rozhodol som sa, že už neposkytnem žiadne fotografie našich významných osobností ministerstvu kultúry.
Zo zahraničných osobností to bol hlavne Les McCann, džezový pianista. Strašne milý človek. Ďalšou osobnosťou je Cras Mambri, v šesťdesiatych rokoch svetová osobnosť opery. Dokonca som ju fotil vo Viedni spolu s Petrom a Mirom Dvorskými. Stretol som sa s ňou, keď som fotil najväčšiu opernú scénu na svete Aida. Bolo tam 1200 účinkujúcich, slony, ťavy, žirafy. Bola veľmi milá. Pri každom stretnutí sme sa objímali.

Ako to bolo s Vašim odchodom do Nemecka?

Ja som odišiel dva mesiace pred revolúciou. Samozrejme, že moje začiatky boli v kuchyni, kde som umýval riady. Chodil som rok do jazykovej školy a po večeroch som si chodil zarobiť do talianskej reštaurácie. Tam som sa naučil variť mnoho zaujímavých jedál. Vyskúšal som si aj prácu pri bare. Bola to škola života. To dnes mladým chýba. Skúsenosti.
V Bratislave, ktorá je totálne rozkradnutá, tradíciu zničili obchodné reťazce. Tradícia kaviarní, vinární, historického centra, ktoré tu boli od Márie Terézie, totálne zničili. Bratislava je mŕtva. Mladí by sa mali venovať tradíciám a vrátiť sa k prírode. Radšej ísť s rodinou na vidiek, ako žiť v Bratislave. Bratislava sa stala žumpou. Ak to porovnám s Kubou, tak na Kube nie sú teroristi, zločinci, mafie. Preto ju uznávam ako ostrov planéty. Sú tam samozrejme problémy, hlavne chudoba, ale duchom sú to bohatí ľudia. Kuba patrí Kubáncom a Slovákom nepatrí nič.

Vrátim sa k ceste do Nemecka. Aký je rozdiel v práci oproti Slovensku?

Práca je tam korektná, medziľudské vzťahy sú korektné, ľudia sú tolerantní a hlavne Nemci sú veľmi pracovití.

© Andrej Palacko

Prečo fotíte čiernobiele fotografie? Robíte si fotky sám?

Čiernobiele fotky som si vyvolával sám doma. Bolo to trochu náročné, nebolo to jednoduché. Klasická fotka má svoje zrno, svoju atmosféru. Dnešná fotografia je umelohmotná. Dnes zo škaredej fotky urobíte peknú, z tlstej baby chudú. To už nie je fotografia.

Nezasahujete do svojich fotiek?

Nie. Dokonca som nikdy nerobil ani výrezy. Kompozične sú moje fotky také ako na negatíve. Fotím najradšej detaily. Mojimi najobľúbenejšími objektívmi sú 20 a 180 mm. 20 mm bola na reportáž a 180 mm na koncerty, alebo iné detailné veci. To potom idete blízko k ľuďom, ako napríklad k Hugovi Chávezovi, môjmu nebohému priateľovi na 20 mm.

Nevadíte foteným osobám?

Väčšinou nie. Určite sa stali aj také prípady, ale to bolo málo, napr. na Kube. Keď som bol na tribúne Fidela Castra, kde sa hocikto nedostane. To bolo mesiac predtým, ako ho hospitalizovali, mám historické zábery. Bol som za chrbtom Fidela Castra. Novinári sú väčšinou dole, ja som bol hore.
Stal sa mi taký príbeh s Gerardom Depardieu. Bola vojenská prehliadka. Depardieu tam prišiel v teplákoch na tribúnu. Ja som mal položené svoje objektívy na zemi spolu s mojimi moje cigaretami. On povedal – Kapitalist, Malboro – a ja som povedal – Ich bin kein Kapitalist, du bist kapitalist du… Kohiba.- Kohiba je drahšia ako Mallboro. No a potom odo mňa pýtal peniaze, tak so mu hodil jedno pesos. Je to veľký miláčik Fidela Castra.

Teraz nedávno ste dostali ocenenie za dokumentárny film, o čo išlo?

Pripravil som dokumentárny film o legende svetového boxu Teofilovi Stevensonovi. Bol som u neho filmovať a aj fotografovať. Z toho vznikol dokument, za ktorý som dostal na 30. medzinárodnom festivale dokumentárneho filmu športu v Miláne ocenenie. Ja som ho filmoval 3. júna a on 11. júna zomrel. Také zábery nikto nemá. Napríklad ako Teofilo tancuje.

© Andrej Palacko

Robíte náročné projekty ako si zabezpečiť financie?

Na fotenie Kuby som investoval veľké množstvo finančných prostriedkov. Teraz plánujem ísť do Venezuely, zdokumentovať stavbu elektrárne. Okrem toho si nafotím život vo Venezuele a potom urobím v Caracase obrovskú výstavu. Plánujem zdokumentovať aj Dominikánsku republiku.

Fotili ste v minulosti aj Rómov na Slovensku. Môžete to nejako porovnať?

Ja mám teraz taký projekt. Idem s filmovým a televíznym štábom urobiť dokumentárny film. Pred 25 rokmi som robil fotoreportéra v Auto-moto-revue. Ak som išiel na služobnú cestu do Humenného. Cestou som videl na takom kopci rómsku osadu – Podskalku. Krásna, nádherná. Tak som ich nafotografoval, zdokumentoval. Kolega bol zatvorený v aute, lebo sa bál. Ja som sa dostal k nim úplne blízko. Za mesiac som sa do tej osady vrátil a doniesol som do tej osady aj 100 fotiek. Všetky som ich porozdával. Čo sa im páčilo, to si nechali, čo sa im nepáčilo, to roztrhali. Chcel by som tieto osady znovu navštíviť. Kúpiť 5-6 fotoaparátov a budem tie deti učiť fotiť. Potom ukážem fotky z pred 25 rokov ich rodičom a budem hľadať ľudí na fotkách. Chcem prebudiť ľudí, aby spoznali Cigánov, ich kultúru, remeslá, ich dušu.

© Andrej Palacko

Sledujete práce aj iných fotografov?

Priznám sa, že som nikdy nekontroloval fotografov, nikdy som nikoho nekritizoval. Nemal som na to čas. Mám však veľa dobrých kamarátov, fotografov. Ale každý máme svoju prácu a nikto do nikoho nerýpe.

Nevenujete sa výchove mladých?

Keby bol záujem z vysokých škôl, môžem robiť prednášky. Mám veľa skúseností, ktoré by som rád odovzdal mladým ľuďom. Nielen fotografické, ale i o živote.

Urobili ste už životnú fotku, alebo stále čakáte na životnú fotku?

Strašne rád by som nafotil Fidela Castra s Mickom Jagerom. Môj sen je urobiť výstavu v Londýne, kde by som prezentoval svoj nápad zorganizovať koncert Rolling Stones na Kube. Bol by to koncert storočia.

© Andrej Palacko

© Andrej Palacko

O Open-air FOTO festival sa zaujíma zahraničie

Tlačová správa, 21. 7. 2014

Open-air FOTO festival se zajímá zahraničí

Festival bude více v uměleckém duchu, za účasti visegrádských zemí, a v ústředním tématu Člověk a závislost, ve kterém proběhne i soutěž mezi školami s uměleckými obory.

Nastávající ročník potvrzuje jasnou koncepci, která vykrystalizovala z prvního ročníku. O tom, že vize byla správná, svědčí i zájem zahraničí. „Ano, mohu potvrdit, že se nám ozývají jak fanoušci fotografie, kteří se o festivalu doslechli, tak odborníci ze sousedních států, ale i z Belgie, Španělska a Velké Británie, kteří by u nás rádi vystavovali. Těší nás samozřejmě zájem i zahraničních fotoklubů,“ říká Martina Ptáčková, produkční festivalu a pokračuje: „Aktuálně jednáme s Maďarskem, Polskem a Slovenskem, které má zájem o širší spolupráci. I z tohoto důvodu usilujeme o Visegradský grant.“

Ústřední téma druhého ročníku

V prvním ročníku bylo zaostřeno na člověka. Nyní tomu nebude jinak, ovšem zastřešujícím, ústředním tématem, které nabízí diskusi z různých společenskovědních a uměleckých hledisek, se stává Člověk a závislost s podtitulem: Jaké formy a podoby může mít závislost, a jak je dokáže vyjádřit fotografie. Ačkoliv je v popředí zájmu fotografie, prolínají se i další umělecké žánry od divadla přes oděvní návrhářství až po scénografii. A všechny tyto obory, v tomto tématu, budou v menší či větší míře k vidění ve veřejném prostoru Českého Krumlova. Loni obsadil festival zámek, klášter, klášterní zahrady, Městské divadlo, Museum Fotoateliér Seidel, ulice a zákoutí historického centra a uměleckou školu.

Martin Grobař
Soutěž ART ROOM 2015

Prostory Střední umělecko – průmyslové školy sv. Anežky české patřily tematicky a programově k silným lokacím. Propojení fenoménu fotografie s procesy a výsledky uměleckých děl se staly základní myšlenkou pro vyhlášení soutěže ART ROOM 2015.
Zúčastnit se jí mohou studenti středních a vyšších odborných škol s uměleckými obory z České republiky a zemí Visegradu. ART ROOM 2015 jim umožní, aby se uměleckou tvorbou vyjádřili k festivalovému tématu, a zároveň jim poskytne prostor pro prezentaci své práce v ulicích města. Odborníci i široká veřejnost budou moci nejlepší instalace mladých talentů pozorovat, fotografovat a následně je šířit a prezentovat i v dalších státech. „Soutěží chceme inspirovat k tvorbě, posilovat představivost a kreativitu, současně představit mladé talenty profesionálům, a zároveň uměním kultivovat a vzdělávat běžného návštěvníka,“ říká Martina Ptáčková.

Odborná porota

Soutěž škol má, jak již bylo řečeno, stejné ústřední téma jako festival, a to Člověk a závislost. Charakter soutěže předpokládá týmovou práci díky propojení více oborů dané školy (např. fotografie, scénografie, grafického a průmyslového designu, architektury, atd.). Úkolem je vytvořit fotografickou scénu, která bude kreativním způsobem vyjadřovat téma soutěže a bude přenositelná do jiného prostředí. Originální fotoscény bude hodnotit a vybírat porota, v jejímž čele zasedne Ondřej Neff.
Dalšími porotci jsou: fotografka Tereza z Davle, filmový architekt Milan Býček, výtvarník Vladimír Merta, kameraman Asen Šopov, scénograf Jaroslav Svoboda a zástupce odborných garantů dané země. Vítězné instalace budou součástí programu, přičemž dojde ke konfrontaci s jiným prostředím. V následujícím roce proběhne putovní výstava po ČR a partnerských zemích. Garantem soutěže je SUPŠ sv. Anežky v ČR a AKF (Akadémia Kreatívnej Fotografie) v SR.

Open air

Co je Open–air FOTO festival?

Open–air FOTO festival je oborový umělecký festival, který v sobě snoubí zážitkový formát s interaktivním vzděláváním. Víkendovému zážitkovému fotografování na desítkách lokalit v historických kulisách města předchází vzdělávací část, kdy po celý pátek probíhají setkání fotoklubů, přednášky, workshopy, expozice technologických novinek, diskuse s odborníky či fotoporadny.
Akce, která nemá ve fotografickém světě obdoby, vzbudila nadšené ohlasy jak z řad odborníků, účinkujících, partnerů, médií a návštěvníků, tak samotného města. Během tří dnů se v Českém Krumlově, které je zapsané na seznamu UNESCO, potkají profesionálové, fanoušci a lidé pohybující se za i před fotoaparátem. Na jednom místě tak dochází k setkávání lidí, předávání zkušeností a rozvíjení znalostí.
Zkrátka nepřichází ani veřejnost bez fotografických ambicí včetně rodin s dětmi. Během dne probíhají doprovodné programy v centru města a ve večerních hodinách se na hlavním podiu představí kapely, taneční a jiná umělecká vystoupení. Noční afterparty pak nabitý program završuje. Český Krumlov, znovu ožije fotografií příští rok, v červnu 2015.

Picturia_5

Kontakt pro média:

Martina Ptáčková, martina.ptackova@innovate.cz, + 420 777 931 506